Nesmrtelná túra do Compostely

Autor: Jean-Christophe Rufin
Překladatel: Martin Pokorný
Nakladatelství: Prostor
flexi, 252 stran

Co se stane s duší, když nohy ujdou osm set kilometrů současným Španělskem po cestě s tisíciletou tradicí? Rufinova odpověď, jak mu ji přinesla vlastní zkušenost, je formulována střízlivě, skepticky, a přitom nesmírně vtipně a se schopností... Zobrazit více

Zobrazit ukázku

Jean-Christophe Rufin

Autor

Jean-Christophe Rufin, hlavní profesí lékař, je čelnou osobností humanitárního hnutí (mj. zakládajícím členem organizace Lékaři bez hranic) a působil jako diplomat (2007–2010 fr. velvyslancem v Senegalu). Roku 2008 byl zvolen do Académie Française, nejprestižnější francouzské instituce s fixním počtem čtyřiceti členů. Jako spisovatel obdržel mj. v roce 1997 Goncourtovu cenu za prvotinu a v roce 2001 „plnoprávnou“ Goncourtovu cenu (tj. nejvýznamnější francouzskou literární cenu), v roce 1997 Prix Méditerranée ad. Je autorem devíti románů (česky vyšla Adamova vůně, Praha 2008) a sedmi esejistických knih.

Recenze
v médiích

Jan Lukavec: Rufin, Jean-Christophe: Nesmrtelná túra do Compostely (2), iLiteratura, 10.6.2015

Svoji proměnu v neudržovaného poutníka líčí Rufin se sympatickou sebeironií. Potřeby svého těla přitom neumenšuje ani nepřehání, ale přijímá je s jakousi čapkovskou realističností. Celkově pouť do Compostely přizpůsobil vkusu svého současníka: vyvázal ji z jejího původně katolického rámce a popsal ji tak, aby si v ní každý čtenář dokázal najít „to své“. A proč ne: specifický soukromo-duchovní obsah jistě může mít i cesta do Prčic…

Jovanka Šotolová: Rufin, Jean-Christophe: Nesmrtelná túra do Compostely (1), iLiteratura, 10.6.2015

Lékař, diplomat a spisovatel Jean-Christophe Rufin se vydal na pouť do Compostely a z cesty vytěžil úspěšnou knihu. Jeho popis putování se dá číst jako návod na cestu pro další adepty slavného pochodu přes kus evropského kontinentu. Kniha zároveň nabízí pobavený, ironický, místy až poťouchlý komentář této dlouhodobě módní zábavy. Rufin se ale mermomocí snaží dodat zápiskům i filozofický přesah.

Jan H. Vitvar: Muka myšlení a touhy, RESPEKT, 20.4.2015

(…) Svatojakubská cesta je v posledních letech nesmírně populární i u nás, a to nejen mezi katolíky: pouť lemovaná lacinými ubytovnami, kláštery a jídelnami láká všechny, kteří si chtějí sáhnout nejen na dno svých sil, ale i nitra. Přesně to platilo rovněž pro Rufina. V esejisticky laděném cestopise sugestivně líčí proměnu, kterou během pár týdnů nepřetržitého pochodu podstoupil. Jak si zprvu uvědomoval, že jeho unavená tělesná schránka je jen kusem smradlavého odpadu, který „ho vylučuje ze společné existence a činí z něj bezvýznamnou věc, již lze postříkat blátem, ohlušit klaksonem a v případě potřeby přejet“. Jak se v divoké přírodě utíkal k víře, jež se „jeví jako alternativa vůči onomu sestupu do animality, který zcela reálně hrozí“. A jak nakonec zjistil, že ona Cesta je ve skutečnosti určená k tomu poutníka vyvázat „z muk myšlení a touhy“, kdy jen vnímá přírodu kolem sebe, zatímco „ješitnost ducha a utrpení těla“ se stává bezvýznamnou záležitostí. Rufin má dar mluvit o slabostech a pochybách jiných i vlastních; ale nementoruje, jen ironicky pomrkává nad absurditami civilizace. A hlavně je obdivuhodně pokorný. Kdyby byl kněz, církev svatého Jakuba by se mohla aspoň o trochu méně strachovat o svou budoucnost.

Ondřej Bezr: Jak jednoho renomovaného lékaře znásilnila cesta do Compostely, iDNES, 28.3.2015

Cesta do španělského Santiaga de Compostela je jednou z nejslavnějších poutí Evropy. Svoje zážitky z ní popsal francouzský lékař Jean-Christophe Rufin v knize Nesmrtelná túra do Compostely. (…) Z celé nabídky má však Rufinovo dílo bezesporu největší kredit a potenciální zájemce se nemusí obávat, že upadne do osidel výstředního grafomana. (…) ‚Potřeboval jsem čas k zamyšlení.‘ Tato poslední odpověď se nejvíc očekává a je obecně považována za ‚dobrou‘,“ analyzuje Rufin s humorem, který je v knize všudypřítomný, aniž by oslaboval seriózní výpověď. V té se stýkají filozofické úvahy s popisy cesty očima udiveného pozorovatele, líčením příběhů a setkání, která patrně nikde jinde nejsou možná.

Kateřina Kadlecová: Compostela a Karel: Někdo to rád krvavý, někdo to rád Horký, REFLEX, 26.3.2015

(…) Skvěle napsané kontemplativní pasáže, příjemná sebeironie, slovní humor nutící vás k chechotu v přeplněných dopravních prostředcích i lékařských ordinacích, pro dokreslení snímky z túry od Martiny Rajnochové, parádní papír i grafická úprava. Není divu, že má tahle na první pohled okrajová knížka reklamu v pražském metru. Po jejím přečtění se všichni sejdeme v prvním albergue jakožto novopečení jacqueti s credencial v ruce a hřebenatkou na batohu. Nerozumíte? Přečtěte si!