Ten den – 17. listopad 1989

Autor: Alžběta Ambrožová, Michal Beck, Matouš Hartman, Aleš Palán, Anna Palánová
Nakladatelství: Kalich
brožovaná, 279 stran

Shromáždění na pražském Albertově, euforický pochod po nábřeží a následný masakr na Národní třídě vstoupily do dějin. Kniha Ten den: 17. listopad 1989 shromažďuje více než dvě stě přímých svědectví demonstrantů zkušených, ale i těch, kteří ten... Zobrazit více

Zobrazit ukázku

Alžběta Ambrožová, Michal Beck, Matouš Hartman, Aleš Palán, Anna Palánová

Autor

Editor: Aleš Palán

Český novinář, publicista a spisovatel. V Brně nedokončil studium pedagogické fakulty, několik let se pak toulal po Československu. Je jedním ze signatářů Charty 77. V druhé polovině osmdesátých let (i na začátku let devadesátých) pracoval jako noční hlídač, figurant a kopáč. Od roku 1993 se věnuje žurnalistice (Jihlavské listy, Duklák, Lidové noviny, Česká televize, TV Nova, Katolický týdeník, Hospodářské noviny, Host, …) Vedl kurz tvůrčího psaní na Literární akademii Josefa Škvoreckého. Ve svých knihách se zabývá zejména literaturou, výtvarným uměním, vírou a sportem.

Recenze
v médiích

Bohumil Melichar: Palán, Aleš (ed.) a kol.: Ten den: 17. listopad 1989, iLiteratura, 17.11.2019

Pečlivé čtení knihy může přinést mnoho konkrétních podnětů k přemýšlení o různém vnímání událostí jednotlivými aktéry, o nesamozřejmosti, s jakou se „lámou dějiny“, i o tom, jak vzniká mýtus zásadního dne dějin.

Tomáš Weiss: I odemknout dveře může být hrdinství. Kniha líčí zážitky účastníků 17. listopadu 1989, aktuálně.cz, 16.11.2019

(…) Autoři chtěli odvyprávět příběh 17. listopadu od šedého socialistického rána přes euforii v průvodu a brutální zásah na Národní třídě až po příběhy, které následovaly v nočních hodinách. Je to mozaika živá a plastická. Nespekuluje o hypotézách, o tom, co je a co není revoluce, kdo byl s kým domluvený a spolčený. Jen svědectví, jak to prožívali lidi na místě. Jejich vzpomínky se doplňují, překrývají, potvrzují. Jeden z autorů knihy Michal Beck vystihuje hlavní zprávu publikace docela přesně: “Všichni ti lidé na Národní při tom hodinu a půl trvajícím bití prožili jednu ze svých největších životních proher. Ten večer se mohlo zdát, že je všechno ztracené. Že to u nás nikdy ‚nerupne‘. Mnozí doslova sčítali šrámy, někteří se báli, co se s nimi stane, mnoho jich strávilo noc ve vazbě,” vysvětluje.

Jan Lukavec: Zpráva o jednom normálním večeru 17. 11. 1989, Deník N, 15.11.2019

Publikace Ten den by mohla díky podrobnému vyprávění mnoha lidí spadat do kategorie dějin každodennosti, ale tento den byl přece jen jiný. Unikátní soubor textů zachycuje detaily, které velké dějiny přehlédly. (…) Podle autorů toho dne ráno nikdo netušil, jaké dramatické děje se večer v centru Prahy budou odehrávat. Někteří přitom s účastí na povolené demonstraci počítali, jiní se rozhodli až během dne, četní se přidali, až když mohutný průvod na vlastní oči viděli, naopak jiní se účastnili jen začátku akce a na Národní vůbec nedošli. Kniha věrně zachycuje tehdejší každodenní realitu, přičemž jednotlivé aktéry nelíčí jako statečné hrdiny, kteří „do tohoto šli“, aby za každou cenu svrhli režim, ale jako lidi se zcela všedními problémy.