Toyen: První dáma surrealismu

Autor: Andrea Sedláčková
Nakladatelství: Prostor
vázaná, 576 stran

Toyen je dodnes jednou z nejznámějších a nejuznávanějších avantgardních umělkyň na světě. Biografie této svobodomyslné malířky a výrazné osobnosti meziválečné umělecké avantgardy, která sama o sobě šířila mnoho mýtů, odkrývá dosud neznámá fakta a... Zobrazit více

Zobrazit ukázku

Andrea Sedláčková

Autor

Andrea Sedláčková se narodila v roce 1967 v Praze, vystudovala scenáristiku na FAMU. Po podpisu petice Několik vět byla předvolána k výslechu na StB, který se stal impulsem k její emigraci do Francie, kam odešla v létě 1989. V Paříži absolvovala katedru střihu na filmové škole. Filmovým debutem Andrey Sedláčkové se stal thriller Oběti a vrazi (2000) s incestní tematikou, posléze natočila snímek Musím tě svést (2002), kombinující milostnou zápletku s politickými motivy. V roce 2014 měl premiéru její celovečerní hraný film Fair Play o státem organizovaném dopingu v osmdesátých letech v komunistickém Československu. Andrea Sedláčková je též autorkou celovečerních dokumentárních filmů Život podle Václava Havla či Toyen, baronka surrealismu a mnoha dalších dokumentárních a hraných televizních filmů. V nakladatelství PROSTOR debutovala literárním dokumentem Moje pařížská revoluce (2014), po němž následovaly romány Každý něco tají (2017) a Téměř nesmrtelná láska (2021). V roce 2021 byla ve Francii vyznamenána Řádem umění a literatury v hodnosti rytířky.

Recenze
v médiích

Přelud malířky Toyen. Manka Čermínová z masa a kostí ožívá ve strhující knize Andrey Sedláčkové, Deník N, 27.11.2023

(…) Sedláčková příběh Toyen beletrizuje, ale zachovává střízlivý tón. Když spekuluje, jasně to označí za spekulaci a obvykle nabídne více možností, třeba když pátrá po důvodech hrdinčina rozchodu s rodinou v jejích šestnácti letech.

Nenápadně tu prosvítá autorčina důkladnost – když v malířčině životopisu objeví informaci o tom, že vystudovala[lock] obchodní reálku, propátrá Sedláčková archivy všech pražských dívčích obchodních škol. Jméno Marie Čermínové v nich nenajde. (…)